SdKfz 251/3 velitelský radiovůz
rok: „1943”
Velice precizní modelářský kousek, který by neměl chybět v žádné vojenské sbírce.
Model je v originál plastové vitrině s papírovým přebalem od výrobce.
SPZ WH 1523722
K modelu lze dokoupit postavičky dobových vojáků ZDE je odkaz.
Modelová velikost: 1:43
Materiál: kov / plast
Barva: šedá tmavá
Doplňky:
Speciální popis:
Specifikace: výstavní, vitrínový model
Důležité: není určeno ke hraní
Foto: odstín barvy na fotce se může nepatrně lišit
Značka vozidla: Opel


Popis: Sériová výroba specializované rádiové a velitelské varianty Sd.Kfz. 251/3 (mittlerer Funkpanzerwagen) probíhala od přelomu let 1942/1943 až do konce 2. světové války v roce 1945.
Historie zařazení tohoto označení do výroby má však svá specifika:
- Změna označení (přelom 1942/1943): Před lednem 1943 se kód Sd.Kfz. 251/3 používal pro zcela jiné vozidlo – dělostřelecký tahač pro lehká pěchotní děla (mittlerer Schützenpanzerwagen IG). Teprve od ledna 1943 byl tento index oficiálně přidělen nově standardizovaným rádiovým vozidlům.
- Předchozí rádiové vozy: Obrněné transportéry řady Sd.Kfz. 251 vybavené velkými rámovými anténami se samozřejmě vyráběly a bojovaly už od roku 1939 (především na variantách korby Ausf. A, B a C). Do konce roku 1942 však byla tato starší velitelská vozidla evidována pod označením Sd.Kfz. 251/6.
- Konec výroby (1945): Stejně jako u ostatních verzí legendárního „Haklu“ běžela produkce verze /3 až do samotného kolapsu Třetí říše v květnu 1945. Nejmasověji se tato radiovoza stavěla na zjednodušené korbě Ausf. D, která se stala dominantní od druhé poloviny roku 1943.
Vozidla Sd.Kfz. 251/3 se dál dělila na subvarianty (označované římskými číslicemi I až IX) podle toho, jakými konkrétními radiostanicemi (např. FuG 5, FuG 7, FuG 8) byla vybavena pro potřeby tankových jednotek, letectva (Luftwaffe) nebo vyšších štábů.
Výroba celého programu polopásových obrněných transportérů řady Sd.Kfz. 251 (včetně velitelské varianty 251/3) nebyla záležitostí jediné továrny. Kvůli obrovským nárokům válečné výroby byl proces rozdělen mezi vývojáře podvozku, dodavatele pancéřování a finální montážní závody.
Hlavní vývojáři a konstruktéři:
- Podvozek a motor: Hlavním konstruktérem a vývojářem podvozku (typ HKL 6p) byla strojírenská firma Hanomag (Hannover). Podle názvu této firmy se pro vozidlo vžil celosvětový poválečný název „Hanomag“ a v českých zemích populární zkomolenina „Hakl“. Motory dodávala automobilka Maybach (typ Maybach HL 42).
- Pancéřová korba: Návrh a tvarování pancéřového trupu měla na starosti firma Büssing-NAG z Berlína.
Finální montáž a konsorcium výrobců:
Vzhledem k tomu, že kapacity samotného Hanomagu nestačily, vzniklo pod patronátem zbrojního úřadu konsorcium několika firem, které kompletovaly hotová vozidla z dodaných dílů. Mezi hlavní finální montážní závody patřily:
- Hanomag (Hannover)
- Borgward (Brémy)
- Weserhütte (Bad Oeynhausen)
- Wumag (Görlitz)
- F. Schichau (Elbing) [1]
Výroba v Protektorátu Čechy a Morava:
Od roku 1943 se do masové produkce pancéřových koreb a komponentů pro pozdní verzi Ausf. D zapojil také průmysl na okupovaném území Československa:
- Škoda Plzeň
- Bohemia (Česká Lípa)
Prohlašujeme, že nejsme členy žádného hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka nebo takového, které hlásá národnostní, rasovou či třídní zášť vůči jiné skupině osob, ani taková hnutí nepodporujeme, proto také uvádíme, že se jedná pouze o předmět k modelářským a sběratelským účelům.